O smírčím kříži

pověst z Markvartic

Tento příběh se prokazatelně udál, a to v roce 1792, kdy byl v lesích u Růžové, kde nyní stojí smírčí kříž, přepaden a zabit markvartický obchodník tudy procházející. Oba vrazi poté museli mimo jiné vytesat a vlastními silami donést tento kříž až na jeho současné stanoviště.

Smírčí kříž 1792 Smírčí kříž 1792 Smírčí kříž 1792

Bylo jasné zářijové ráno. Po stinné stezce, která se vinula hustými lesy, rozprostírajícími se mezi Růžovou a Srbskou Kamenicí, vracel se ze Sas zámožný markvartický sklenář Riedl. Pospíchal, protože chtěl stihnout veselku svého strýce Matouše; věděl, že ho najisto čekají. Poblíž cesty, po které chodívali Růžovští do Nové Olešky, se zastavil. Sedl si pod ořeší a chystal se pojíst skrojek chleba se slaninou. Sotva však vytáhl kostkované plátýnko, do kterého měl jídlo zabalené, vyskočili z úkrytu dva bezbožníci, srazili ho a velikými noži mu zasadili několik ran do prsou. Vtom přeletěly nad cestou s pronikavým krákoráním vrány. "Vy budete mými svědky..." zašeptal sklenář mroucím hlasem a vypustil duši.

"No to sis teda vybral!" pošklebovali se mordýři, zakrvácené nože otřeli o drn, zastrčili si je do bot a pustili se do prohledávání Riedlových kapes. I podšívku mu vytrhli a rozcupovali, ale nenašli nic, jen půl krejcaru a hrneček másla, který vztekle odkopli.

K večeru bylo u v markvartické hospodě svatební veselí v plném proudu: dlouhé, svátečně vyšňořené stoly se pod kouřícími mísami a plnými džbány jen prohýbaly, muzika vyhrávala, až se okna třásla, a mladá chasa rozjařeně výskala. Blízko dveří seděl Matouš a co chvíli znepokojeně vyhlížel ven: "co se to jenom mohlo přihodit?" Tu vstoupili do šenku bratři Wernerové, sedli si na lavici a poručili si pálenku. Hospoda ztichla. Nikdo je tu neviděl rád - byli to pověstní rváči a surovci, křivopřísežníci a neznabohové, kteří už měli na svědomí mnoho darebáctví. Ale teď vypadali mírumilovně: hleděli si svého, jenom pichlavé oči pod rozježeným obočím jim jezdily z kouta do kouta. Když muzikanti odložili nástroje a jeden za druhým se vytratili do zadní světnice, aby se posilnili a svlažili vyschlé hrdlo, vyšel si hlouček svatebčanů na zahradu; i bratři Wernerové po chvilce vstali a šli na čerstvý vzduch. "Nechce se mi to líbit," ozval se stísněným hlasem Matouš a zadíval se k cestě, vroubené letitými lípami, po které měl sklenář Riedl už dávno dorazit. "Něco mi pořád říká, že se stalo nějaké neštěstí..."

Tu letěly nad zahradou vrány a s křikem mířily na jih. "Koukej, Riedlovy vrány!" uchechtl se starší z Wernerů. "Počkat - cos to říkal?" poklepal mu na rameno Matouš, který zaslechl synovcovo jméno, "copak víte o Riedlovi?" "My? Nic! Co je nám po něm?" vykrucovali se bratři, ale to už je obklopilo půl hospody. Sevřeli je mezi sebe a doráželi: "Mluvte! Známe vás! V kdejaké špíně a neřesti míváte pracky, nedá se vám uvěřit ani pozdravem ! No tak ! Bude to ?" Marně oba Wernerové zapírali, zbytečně se vytáčeli: zapletli se tak, že všichni nabyli jistoty, že provedli něco nekalého. "Však vy se holoubkové přiznáte, ale sudímu!" zahřměl Matouš, a než se oba vrahouni vzpamatovali, byli svázáni do kozelce a odvlečeni do sklepa.

Za chvíli se hrstka Markvartických vydala hledat nešťastného sklenáře: našli ho ubodaného pod ořeším, ustlali mu na nosítkách z chvojí a v trudných myšlenkách ho nesli domů. Přibrali s sebou i hrneček s máslem, a protože se jim zdál podezřele těžký, vyklopili ho na mísu: pod vrstvou másla byly napěchovány dukáty.

Bratři Wernerové se přiznali k mordu bez mučení a spravedlivý trest je neminul. Na místě vraždy byl postaven kamenný kříž a od té doby, kdykoliv někdo provedl nějakou pošetilost, říkávali Markvartičtí: "Půl krejcaru zdvihl, ale dukát nechal ležet v másle ..."

grafika

 

zdroj: Zlaté listí (Dagmar Dvořáková, Severočeské nakladatelství, 1977), povídka Sklenářovy vrány
( převzato z http://jetrichovicko.euweb.cz/povesti.htm)

 

Výlety, cyklotrasy a pěší turistika
po kliknutí na fotografii se zobrazí fotogalerie trasy & mapa:
Turistika Mezi vrcholky Lužických hor - pěkná pohodová cyklotrasa (35 km) Skalními městy Českosaského Švýcarska - pěkná pohodová cyklotrasa (46 km) Suťový les a výhled na Českosaské Švýcarsko - zajímavý pěší výlet v nejbližším okolí Markvartic (8 km) Rozhledny na Děčínsku - mezi Děčínským Sněžníkem a Jedlovou - přehled rozhleden a panoramatických výhledů Ski Polevsko - běžkařská stopa Jedlová - Markvartice - Benešov nad Ploučnicí - pohodová cyklotrasa (30km) Západ slunce na hoře Hana - krátký cyklistický nebo pěší výlet v nejbližším okolí (8,5 km) Veselíčko - adrenalinový trip - opuštěnou krajinou na horském kole nebo pěšky (16 km) povodím Bystré - cyklotrasa v blízkém okolí Markvartic (24 km) Růžovská planina - cyklotrasa v blízkém okolí (30 až 50 km) Caspar David Friedrich - po stopách kultovního malíře německého romantismu (výlet autem) Růžovský vrch - výstup na dominantu kraje - výlet autem a pěšky Brložec - Benešov nad Ploučnicí - krátká ale náročná cyklotrasa (23 km) hora Klíč a Panská Skála - náročnější cyklotrasa (43 km) Cesta skalním městem - cyklistický nebo pěší výlet v nejbližším okolí (7,5 km) Přes horu Hana na Zámecký vrch - cyklotrasa v blízkém okolí (19 km) Merboltice - malebná lánová ves vzdušnou čarou 8 km od Markvartic obec Studený - rozhledna Studenec - skalní kapličky,  soutěsky Stará Oleška - Markvartice - Merboltice - náročnější cyklotrasa po neznačených cestách a pěšinách (22+22 km) Oybin - romantický hrad 45 km od Markvartic (výlet autem)
turistika Markvartice Markvartice, fotoateliér F. Eypert Markvartice Markvartice 26.2.1913 Markvartice - člen tělocvičné jednoty ve slavnostní uniformě Markvartice Pravčická brána Růžovský vrch Markvartičtí skauti v letech 1945-48 Markvartice