Katsushika Hokusai (1760-1849) - japonský malíř a rytec, významný představitel školy Ukiyo-e ("obrazy plynoucího světa"), zobrazující každodenní život. Mezi jeho nejznámější práce patří třináctidílný náčrtník "Hokusai Manga" (1814) a především série tisků "36 pohledů na horu Fudži" (1826-1833). Jeho dílo obdivovali pařížští impresionisté - Claude Monet, Degas a především Henri Toulouse-Lautrec, jenž byl dílem Katsushiky Hokusaie silně ovlivněn.

Růžová hora (619 metrů n. m.) je dominantou CHKO České Švýcarsko. Jedná se o mohutný čedičový masív, prorážející mocnými vrstvami pískovců. Porůstá jej smíšený les s převahou buku a bohatým bylinným podrostem teplomilného charakteru, výrazně odlišným od květeny obvyklé v chladných, hluboce zaříznutých údolích, charakteristických pro tuto oblast. Národní přírodní rezervace.

Pro podobu se známou japonskou horou (zejména když za mlhavého rána vrcholek vystupuje z oparu) se Růžovskému vrchu též říká Děčínská Fudžijama.

Vrch asi míval kultovní význam, název snad odvozen od keltského označení "ros" - mohutný.

Mezi místním německým obyvatelstvem existovala snaha dát Růžové hoře podobný význam, jaký má pro Čechy hora Říp (německý vlastenecký spisovatel a spoluzakladatel severočeského Excursions-Clubu A. Paudler, jehož rodištěm byla Kamenická Nová Víska): pro horu se používal název Rosenberg, jiná, starší varianta názvu prý byla Asenberg, tedy keltský (podle Paudlera přímo bójský) Asciburgius (Askiburgion, Oškobrh) na Ptolemaiově mapě střední Evropy.

K Růžové hoře se váže několik lidových pověstí.

Vlastní kužel zhruba od 350 m výše tvoří národní přírodní rezervaci označovanou jako Růžák. Svahy jsou pokryty čedičovou sutí, na některých místech (např. severní vrchol, na jižním svahu u tzv. Ledové studánky) je patrná sloupcovitá odlučnost čediče. Čedičová láva vytvořila ochrannou poklici, pod níž se zachovaly i vrstvy mladších a výše položených pískovců, které jinde eroze (zvláště proudící vody) dávno odstranila. Na severní straně tvoří pískovcové souvrství terasu a strmý svah. Při sestupu k severu jsou na úpatí v čedičové skále pukliny zvané "ledové díry", v nichž se někdy udržuje led a firn až do léta. Sutě jsou porostlé vzrostlým převážně listnatým lesem s převahou javoru klenu, buku a jilmu, při okrajích jsou jednotlivě i lípy, habry a jasany, na záp. svazích a na úpatí též druhotné smrkové porosty. Na rozdíl od chladných pískovcových údolí se zde více uplatňují teplomilné (xerofytní) druhy květeny, typické už pro České středohoří a charakteristické pro společenstva na přechodu ke květeně ponticko-panonské, velký vliv mělo však umělé rozšíření bučin, jímž se drobné rostlinstvo původních dosti řídkých teplomilných hájů muselo přizpůsobit, mezi nimi je i vzácná horská kapradina laločnatá (Braunova) a zvláštní varianta lipnice luční (var. aceps). Rozhled z vrcholku znemožňuje vzrostlý les (bývalá rozhledna už dříve zanikla), jsou pouze dílčí výhledy od dolního okraje lesa, z odlesněných holin a ze suťových polí (pohled k severozápadu: zleva na horizontu Velký Zschirnstein, Malý Zschirnstein, nížeji údolí Labe, zcela dole obec Růžová, dále na horizontu Pfaffenstein, Písečný vrch, Papststein, Lasenstein, Königstein, při dobré viditelnosti věže Drážďan mezi těmito dvěma stolovými horami, Lilienstein, Zirkelstein, Kaiserkrone, Janovský vrch, Schrammsteine a vpravo Stříbrné stěny, pohled na východ: Ještěd, pohled na jv. oba Bezdězy atd.).

Na počátku 19. století se na vrcholu hory nacházela stanice optického telegrafu. V roce 1880 byla na vrcholu zřízena dřevěná rozhledna a hostinec. Stavbu financoval majitel panství Edmund Clary - Aldringen. Hostinec se později díky velké návštěvnosti rozrostl na restauraci, hojně navštěvovanou především turisty z Drážďan. Když rozhlednu zničil blesk, byla byla roku 1893 postavena nová s výškou 24m. Na tuto opět dřevěnou, ale již opláštěnou šestibokou stavbu údajně každým rokem vystoupalo na 10 000 návštěvníků. Rozhlednu vytvořil tesař Thiele z Růžové, který musel z daleka dovézt dostatečně dlouhé kmeny, neboť zde v té době velké stromy nerostly. Ještě před zimou je pod kopcem otesal a nahrubo sestavil, takže s prvním sněhem mohly být na saních vytaženy na vrchol. Květnová vichřice roku 1903 tuto rozhlednu povalila na budovu restaurace, a tak musela být postavena v pořadí třetí věž. Tu nechal vybudovat v roce 1904 syn Edmunda Claryho Aldringena, Carlos. Byla opět dřevěná a podobala se zdejší první rozhledně. Z 18m vysoké plošiny bylo údajně možno dohlédnout na dvacet dalších českých a saských rozhleden. Zdejší restaurace vyhořela v září 1931 a rozhledna od té doby rychle chátrala. Po několika letech musela být snesena.

V noci 28.3.1945 seskočila v prostoru Růžovského vrchu skupina sovětských, polských a antifašistických německých výsadkářů, které se podařilo navázat spojení s hnutím odporu v České Kamenici. Tajnou vysílačkou pak informovali sovětské velení o pohybech nacistických vojsk v kraji za blížící se frontou.

zdroje:
webové stránky http://jetrichovicko.euweb.cz
A. Paudler: Ein deutsches Buch aus Böhmen, 1894
Jaroslav Kocourek: Severní Čechy